Sedím v restauraci na Champs - Elysees, velké a slavné třídě Paříže, a vychutnávám si požitek z právě přineseného kotlíku mušlí. Opatrně vybírám z jedné pootevřené ulity mlže a vkládám si ho do úst. Přivírám oči a nechávám se unášet jeho výbornou chutí a okamžikem, že jsem opět zde. Pátrám v paměti, kdy že jsem tady byla poprvé?
Ano, je tomu již pár let. Bylo jaro, Paříž kvetla a já se bezstarostně procházela s Frédérickem po Paříži. Bylo již skoro poledne a my jsme se zrovna vyšplhali na Vítězný oblouk a dívali se z ptačí perspektivy na pulzující bulvár Champs - Elysees. Utrmácená a hladová jsem vzala zavděk jeho pozváním na oběd. Vzal mě za ruku a za chvíli jsme stanuli před restaurací "Léon de Bruxelles". A tak jsem se seznámila s tou nejlepší "mušlovou" restaurací..
Jen co jsme vkročili dovnitř, už nás usměvavý číšník vedl k malému stolku. Usrkávajíc ze skleničky šampaňského jsem bezradně zírala do jídelního lístku. Jídelní jístek ve francouzštině mi v té době dělal nemalé starosti (naštěstí od té doby se má francouzština zlepšila natolik, že si přečtu jídelní lístek a celkem obstojně komunikuji i s číšníkem). Frédéric se na mě chvíli pobaveně díval a pak mi pomohl s výběrem mého oběda. (V té době jsme spolu ještě konverzovali, jak by řekla má drahá sestra, "naším esperantem", tedy anglicko-česko-německy. Pozorovat nás, jak se naší hatmatilkou dorozumíváme, prý bylo dost legrační.)
Vybrat jsem si mohla z mušlí - na curry, pepři, po provensálsku, na roquerfortu, připravené na pánvi spolu s ostatními dary moře nebo třeba gratinované.
Moje volba padla na mušle na víně. Za chvíli mi už na stole stál kotlík s kouřícími se mušlemi a miska hranolek. Až když mi má vybraná pochoutka přistála na stole přede mnou, uvědomila jsem si, že vlastně nevím, jak se takové mušle jedí. Od Frédéricka jsem prošla rychlým školením "jak na ně" a pak jsem se pustila do mé první mušle v životě. Nevím, k čemu bych tu chuť přirovnala, ale prostě jsem se od té doby do mušlí zamilovala. Za pár minut se ze mě stal mistr v jejich konzumaci. Mušlí, kterou jsem držela mezi palcem a ukazováčkem jako pinzetu, jsem znalecky vyndávala mlže z ostatních lastur a velice jsem si to užívala. Ale co ty hranolky... I s nimi mi naštěstí poradil můj francouzský průvodce. Ukázal mi, že když je kotlík po mušlích prázdný a zbyde tam omáčka, tak se tam ty hranolky prostě nasypou a pak se vidličkou loví a jedí. Během oběda jsem se dozvěděla, že první restaurace řetězce "Leon de Brouxelles, byla založena v Paříži v roce 1989 a že tento řetězec má restaurace po celé Francii. A co je s podivem, v Bruxelles ani jednu.
Dopíjím skleničku bílého vína, kývu na číšníka a má návštěva se chýlí ke konci. Tak zase příště Léone, au revoir!
P.S. Pokud budete chtít také ochutnat mušle od Léona, tak tady jsou jejich internetové stránky:www.leon-de-bruxelles.fr/.